Jak nejezdit na skútru

Supermanova motorka

Neřídím motorku. Nebylo to tak vždycky. Něco málo to má společného se skokem v plné rychlosti do třímetrové jámy poblíž Maya Cave na Koh Lantě v Thajsku. Dodnes tam někteří turisti jezdí na výlety né do jeskyně, ale ukázat kámošům tu jámu. Vím to, protože mi chodí zprávy jako “čáu, jsme u tý tvý jámy!”. Po bouračce je dobrý vrátit se do sedla hned, jinak už se to možná nepovede nikdy. To je zatím můj případ. Psychický blok a panická hrůza z nastartování. Jen z představy, že bych toho ďábelského oře měla zase řídit, je mi fyzicky zle. Je to trapný, ale je to tak.

Pokračovat ve čtení →

Cesta na sever a do Středozemě (1/2)

Je to tak – i náš čas na malém indonéském ostrůvku Gili Air se naplnil. My – Vojta, Tomáš, Matěj a Pavel – jsme se stejně jako další členové výpravy rozhodli po týdnu tento ráj opustit.

Při poměrně drncavé cestě rychlolodí, která byla menší, kymácivější a pomalejší, než ta předchozí, si musíme rozvrnout náš plán na poslední týden, který zde na Bali strávíme. Pojedeme se znovu válet na pláže na jihu ostrova, užívat si života a popíjet mojita, nebo se vydáme na poslední výlet po celém ostrově na našich věrných mopedech?

Pokračovat ve čtení →

Bali před bidetem a po bidetu

Sedmý den pobytu v tropickém ráji jsme se s tragédem Frantou a celou partou vydali do jedné z nejznámějších částí zdejší aglomerace – do Ubudu. Podle předběžného průzkumu se mělo jednat o takovou menší alternativní hippie čtvrť plnou umělců, jóga center, květů života, opic a nasávačů zeleného dýmu.

Se skupinovým óm jsme opustili Seminyak a nadšeně se s našimi skútry vrhli do Mordoru zdejší dopravy. Asi po hodině adrenalinových situací jsme byli v cíli.

Pokračovat ve čtení →

Správná Instagrammerka pro fotku i přes plot skočí

Což o to, skákání přes plot není nejnáročnější disciplínou a případné roztržené gatě nejsou až taková oběť. Černá kronika sociálních sítí eviduje mnohem vážnější případy, smrtelná zranění nevyjímaje. Američtí vědci spočítali, že v roce 2014 bylo obětí selfíček 15, o rok později 39 a v prvních osmi měsících roku 2016 zemřelo dokonce 73 lidí. Pokud se ptáte na smutná prvenství, pak jsou to Indové, kdo „vítězí“ na celé čáře s počtem 73 mrtvých. Nejčastější příčinou smrti je pád z velké výšky.

Pokračovat ve čtení →

Jak jsem natankoval do skútru za neuvěřitelných 300 000 IDR

Čtvrtý den v balijské Kutě jsme na našich super nových mašinách opouštěli Central Park Hotel a rozhodli se zamířit do výše položeného Seminyaku. S třicetitunovými krosnami na zádech jsme osedlali skútry a byli jsme odhodlaní ještě vyzkoušet místní cowork Lineup Hub. Jednalo se o náš první balijský cowork a s one-day passem za 50k IDR (asi 100 Kč) to určitě stálo za vyzkoušení. V příjemně klimatizovaných prostorách se nám pracovalo naprosto parádně.

Po celodenním workoholismu jsme zkušeně naskočili na stroje a byli připraveni vyrazit na sever do místa našeho nového bydliště. Svítící hladová oka na palubních deskách ale spíše nabádala k hledání nejbližší benzínky. Naštěstí, když jsem zvedl hlavu, že se rozhlédnu, tak jsem se praštil o logo místní čerpací stanice, takže nebylo moc co řešit.

Pokračovat ve čtení →

Jak na Bali přijít o 500 000? Běžte do temné směnárny!

Začátkem prosince jsem se rozhodl odjet s dalšími digitálními nomády na Bali, kde budeme pracovat a cestovat. Vzhledem k tomu, že odlet byl už za měsíc, musel jsem vyřešit hodně věcí. Požádat o náhradní pas, mezinárodní řidičák, vyměnit peníze, požádat o novou kreditní kartu nebo vyřešit levné a bezpečné výběry z bankomatů. Právě u peněz v tomto článku zůstaneme a podělím se s vámi o příběh, díky kterému jsem si také vybojoval hodnost „tragéd na Bali„.

Pokračovat ve čtení →

Když je svátek, tak je přece zavřeno! I v prádelně na Bali

Zavřená prádelna

Už jsme pár dní nepraly. Hodně teoreticky by se některé tričko dalo ještě jednou vzít, ale ne, nemáme zájem o společnost smečky hladových psů. Takže nemáme co na sebe. Už fakt potřebujeme vyprat. Vyrazily jsme s Hedvikou do prádelny, abychom se opět cítily čisté a voňavé, nebo alespoň jako lidi.

Zkušeně jsme vynechaly první laundry za 25k IDR za kilo, abychom si hned za rohem našly levnější za 15k IDR. Typický tríček z prádelny už dobře známe: čím lepší cena za kilo, tím víc naše prádlo váží. Takže jsme se společně s prodavačem dobře zasmály faktu, že dva pytlíčky prádla váží sedm kilo, ale není třeba se hned hádat, tyhle malé pasti nás baví. Platíme levné vyprání a ptáme se, jestli to bude do zítra. Do zítra to potřebujeme nutně. Vzala jsem vyprat úplně všechny svoje věci.

Pokračovat ve čtení →

Jak jsme vyrazili v žabkách pro skútr a vrátili se za 6 hodin (2/2)

Po několikahodinových patáliích jsme seděli v klimatizovaném autě a vezli se na zadanou adresu, kterou Frantovi doporučil zkušený matador, co tu strávil měsíc před námi. Mělo se jednat o spolehlivou a ověřenou půjčovnu skútrů. „Sice zaplatíme za Uber, ale konečně to bude vyřešené,“ pochvalovali jsme si.

Když se nás řidič zeptal, kam jedeme a co tam je, tak jsem sebevědomě ze sedadla spolujezdce prohlásil:  „There is a huge motorbike rental you know.“ Po třiceti minutách jízdy vlevo a kličkování mezi skútry jsme se ocitli na předměstí nebo chcete-li na totální vesnici. Řidič kličkoval úzkými uličkami mezi domečky ve snaze následovat trasu v Uber aplikaci a nevěřícně krčil rameny. Když jsme se blížili k oné tečce na mapě, začalo neskutečným způsobem pršet. Doslova provazy deště takové, jako to umí jen tady v tropech.

Pokračovat ve čtení →

Jak jsme vyrazili v žabkách pro skútr a vrátili se za 6 hodin (1/2)

Druhý den po příletu, ještě omámeni časovým posunem, jsme se jali zařizovat jednu z posledních esenciálních věcí pro zdejší měsíční pobyt – skútr. Naprostá nezbytnost a svoboda pohybu po Bali. Vlastně jsem tu ještě neviděl nikoho chodit. Všichni mají k zadku přirostlá ta dvě rachotící kola. Když tu jdete pěšky a jste bílý neopálený Evropan, každých 10 kroků vám někdo nabízí odvoz a s udiveným výrazem si myslí, že jste v nějakých nesnázích, protože proč byste jinak chodili?

Po probuzení v jádru Kuty někdo u hotelové snídaně zatroubil, že si jdeme po jídle pro skútr, a tak se téměř celá posádka vydala do ulic. Vysypali jsme se z hotelu v žabkách a v tričku s tím, že půjčovny budou přece na každém rohu. To dá přece rozum. Za 20 minut jsme zpátky. Hehe.

Pokračovat ve čtení →